Podyjí

a ždibec Vysočiny

Podrobnosti a fotky jsou tady: vytahni-paty-do-podyji.webnode.cz

Kdo? Pavel, já a tlustá Tučková

Kdy? 6.-10.7.

Ubytování: stan jsme postavili u Prostředního rybníka u Šumné, Na Skaliskách u Konic, vedle Panny Marie u Šatova a na louce u říčky Želetavky nedaleko Police, vždy obklopeni krásnou přírodou a romantikou, v posledním případě za podpory opékaných buřtů.

Pitný režim: skvělé moravské víno při každé příležinosti

Co bylo a proč? Pavlovy možnosti jednoznačně určilo rameno (vyloučilo jet na vodu) a koleno (vyloučilo cokoliv pěšího či cyklisticky náročného). NP Podyjí a přilehlé vinice se tedy ukázaly býti výbornou volbou, kdy lehká cyklistika vylepšená báječným vínem vykouzlily příjemnou dovolenou.

Obsah: Vranovská přehrada, NP Podyjí, vinařské stezky a pomezí Moravy a Vysočiny.

První den byl spíš takový půlčík, páč dopolede nám mistři z Balarepa dokončili opravu bazénu, ze které se během mnoha týdnů čekání na šmejda Brodského stala moje osobní priorita. Zaparkovali jsme v Šumné a vydali se za cyklistickými zážitky k Vranovské přehradě. Tam Pavlik zodpovědně doplňoval tekutiny a já se s Tučkovou válela na pláži a opouštěla ji jen na krátké zaplavání.

Další den jsme přejeli k ubytování č.2, pak na kole do Znojma, pak vlakem zpět do Šumné, odtud na luxusní trasu přes NP Podyjí. To super nej čekalo na konci, tím myslím výhledy (je třeba kousek dojít pěšky) a vinici Šobes s jejími produkty. Celkově to hodilo asi 40 km s převýšením skoro 600.

Ani třetího dne jsme se od vinic nehli, i když jsme museli ubrat na kilometrech, sotva dvacka. To jsme si ovšem vykompenzovali degustacemi a kulturou (Malovaný sklípek, podzemní labyrint, vesničky, kostelíky...) Trasa: Šatov, Hnanice, Pod Šobesem, Mitterretzbach, Unterretzbach, vinice V Pekle, pěchotní stub Zahrada a ukončení v šatovských sklípcích.

Poslední cyklistický den jsme strávili na pomezí Moravy a Vysočiny. Cornštejn, Bítovská zátoka (hnusně špinavá), pak Pavlik naplánoval pěknou trasu ze zmíněné louky do Police, Jemnice, Bačkovice, Lubnice, Korolupy, asi 30 km v mírně zvlněné krajině. Doprovázela nás říčka Želetava, ne moc čistá.

V neděli šup domů. Po celou dobu jsem vedla dvojí život. Kromě zmíněného jsem trávila čas mezi rozedněním a probuzením Pavla a mezi ustájením a setměním v Bílé Vodě s Kateřinou Tučkovou mezi avantgardními jeptiškami.


Co je české, to je hezké
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky